V tomhle datu je na mě těch osudových osmiček až moc. Narodil jsem se sice taky osmýho, ale tohle číslo mi přineslo už i spoustu průšvihů.
Nevstávalo se mi zrovna nejlíp, zřejmě se projevuje jet leg a hučící klimatizace taky spánek neposílí. Posílil mě tedy zase Restaurant Maxim obří snídaní a vyrážíme do ČD na první ostrý pracovní den.
Jdeme zase pěšky tradičně smogovo-parní lázní. Potkáváme spoustu domorodců hrdě kráčících s čínskými vlaječkami a pro nás hrozivě rudými čelenkami se zlatými nápisy. Hlavou mi probíhá do jaké míry tomu skutečně věří, do jaké míry podlehli manipulaci a nebo jestli prostě musí.
Šok. Z naší včerejší práce nezůstal kámen na kameni. Ve studiu nejsou křesla ani stůl, dokonce i značky, které jsem pro tenhle případ nalepil na zem, jsou pečlivě odlepené. Moje nasvícení taky vzalo za své. Ještě že tu zůstaly aspoň hotelové vozíky, které využívám jako stativy ke světlům. Doprava těch pravých by totiž byla drahá. Pilný Číňan zřejmě přes noc všechno poklidil. Přišli jsme sice s dvouhodinovou rezervou před natáčením, ale mám strach, že stejně nestíhám znovu všechno nastavit, nasvítit, připravit kamery, propojit mikrofony. Do toho přichází Štěpán Škorpil (Kdysi byl z ČT vyřazen údajně kvůli spolupráci s STB pod číslem 20765 a teď moderuje pro Olympijský výbor akce v Českém domě). Zřejmě má v Číně dobré kontakty a tak se hodí) a žádá mě, abych natočil slavnostní otevření ČD.
Kmitáme jak se dá a všechno naštěstí dokončujem jen pár minut po příchodu Tomáše Berdycha s Lucií Šafářovou. Ukazuje se, že jsou to fajn mladý lidi a mají pochopení. Tomášovi dokonce ani nijak zvlášť nevadí, že jeho partnerce usazuju mikrofon do výstřihu. Studio bohužel nemáme v oddělené místnosti, ale v rohu restaurace a utišit všechny pracující, a konzumující lidi se nedá. Divák uslyší hluk, ale nebude mít tušení odkud. Míra Bosák to asi bude muset nějak vysvětlit. Přesto rozhovor probíhá uvolněně. Po natáčení zjišťujeme, že jedna kamera nahrává zvuk s výpadky. Naštěstí jsem ho pro jistotu natáhl i do druhé.
To už ale běžím na slavnostní otevření a Karel se chystá hned stříhat na notebooku. Otevření je klasická oficialita, ale naštěstí bez zbytečně dlouhých projevů a průtahů. Zabíhám ještě udělat pár záběrů do kuchyně, kde kmitají sympatičtí čeští kuchtíci a domorodci jim asistují. Je tu spousta zásob českých surovin. „Měl jsi přijít točit před týdnem“, říká zřejmě šéf kuchyně. „Byla tu taková špína, že jsme to vystříkávali wapkou!“ I přes to, že je to nóbl hotel, mě to nepřekvapilo. Ráno jsem si v evropsky vyhlížející sámošce kupoval vodu a mrtvý hlodavec kdesi pod pokladnou smrděl tolik, že jsem fakt nevěděl, jestli vydržím frontu vystát.
Z olympioniků v sále poznávám jen Lenku Šmídovou. Je mi sympatická nejen tím, že plachtí na vodě a to má k leteckému plachtění s olympijských sportů nejblíž, ale i tím, že se nijak nebojí dát si Plzeň a to i několikrát. Jen při fotografování ji kdosi nenápadně špitne:“Radši bez toho piva!“
Blíží se 8:08pm, 8.8.08, čas oficiálního zažehnutí táboráku nad maovými kruhy. Je mi trochu líto, že to uvidím jen na nekvalitní čínské televizi. Dostat se na ceremoniál je pro mě nemožné, byť mám novinářskou akreditaci. Pořád jsem trochu doufal, že se tam nějak dostanu. Přeci jenom se budou chtít ukázat a asi to bude podívaná, i když o jejím přínosu si myslím své. Už se nedá jít ani do města. Všechno je zavřené zřejmě kvůli ohňostrojům, které jsou rozmístěné po polovině města. Nedá se nic dělat. Možnost svlažit se Plzní mě trochu utěšuje.
Domů jdeme pozdě, ale říkám si, že už aspoň nebude takové horko a po příchodu nebudu muset triko ždímat. Opak je pravdou. Jak je vidět, zřejmě je horko i na místní. Pár bezvládných těl polehává na ulicích. Mám trochu radost, že jsou tu i lidi, kterým je tahle mamutí akce ukradená.
Žádné komentáře:
Okomentovat