Den čtvrtý, 9.8.2008

Další noc, kdy se mi nepodařilo kvalitně zabrat. Střídavě jsem chodil vypínat vrčící ledničku, pak hučící klimatizaci. Často po chodbě procházející bezpečák se zesílenou chrchlající vysílačkou, ani malinko pochrupující Karel se vypnout nedali. Po čtvrté ranní jsem přeci jenom zabral a probudil se do něčeho pro mě nového. Poprvé jsem venku na zemi jasně rozeznal vlastní stín. Mlha a smog sice nezmizely, ale slunce o sobě přeci jenom dávalo vědět.

Dnes nás čeká práce až po obědě, tak zkouším dospat noční dluh a Karel jde koupit něco rodině. Doporučuju mu obchoďák, v jehož přízemí je ledová plocha a mladé Číňanky tam trénují krasobruslení i s pěknými skoky. Sám jsem na to včera vydržel dlouho koukat. To je taky totiž to jediné, co se v okolních obchodech dá dělat. Všichni jsme žili v představě, že ceny značkových věcí, které se tu stejně všechny vyrábějí, budou směšné. Je to jinak. Ceny jsou často o dost vyšší než u nás. Za to se můžete spolehnout, že tu koupíte, na co si vzpomenete. Když na to máte, můžete okamžitě odjet v novém Bentley. Oblečení je v civilizovaných obchodech zdá se pravé. V tržnicích ale na jedné bundě najdete visačky snad všech technologií. Gore-tex, Sympa-tex, Poro-tex, Dry-Tec. Můžete si být jistí, že Vás před deštěm ochrání, ale bunda je jak igelit a zmoknete zevnitř pod vlastním potem. Třeba jsem jen zatím nenašel ten správný obchod…


Naší velkou radost z první české zlaté medaile Kateřiny Kůrkové - Emmons nám kazí zpráva o hrozbě odpálení letadla China Air nad Pekingem a co hůř, zpráva o smrti američana v centru města. Příbuzné kouče amerických volejbalistů napadl na vyhlídkové věži Číňan s nožem a pak se sám připravil o život skokem dolů. To nás dost zasáhlo. V centru jsme se doposud cítili bezpečně, i když měl Míra dneska v centru malý incident… Na cestu do Českého domu si oblékl triko s malým nápisem“Tibet?!“. Kupodivu vzbudil pozornost jen jednoho podivína, který k němu přistoupil se vztyčeným prstem a lámanou angličtinou na něj výhrůžně: „Důůůů jůůůůů nou, wuot béééd tsing jůůůůů důůůůů?“. A prstem do něj při tom začal šťouchat. Nemyslím si, že od něj hrozilo ještě něco horšího a chci věřit, že ani ta tragická událost není počátek něčeho dalšího. Na to má místní orgán všechno moc pevně v rukou a moc se snaží, aby se nic takového nedělo, případně nedostalo na veřejnost. Navíc z obyčejných lidí žádná výrazná zášť ani nenávist cítit není.

Postupně přibývající fotografie z mého starého přístroje můžete sledovat tady