Den šestý, 11.8.2008

Moje včerejší fiasko s návštěvou mauzolea nechci nechat jen tak a vydávám se tam znovu. Příjemně se ochladilo a asi dvoukilometrovou procházku zvládám o deset minut rychleji než včera. Raduju se, že na mrtvolu dneska není žádná fronta. Ale zase mám smůlu. Pondělí je zavírací den. Zřejmě na zbytku Maova těla provádějí údržbu.


Zklamaně se vracím do hotelu dospat včerejší ponocování nad luštěním záhady vymazaných fotek z blogu. Na každém kroku narážím na nějaký olympijský symbol obrandovaný nějakým sponzorem. Kruhy jsou dokonce i na litých krytech kanálů. Přemýšlím o tom, co zbylo z idealistické myšlenky formulované baronem Coubertinem. Kromě toho, že prosazoval, aby olympijské aktivity byly přístupné všem bez rozdílu věku, pohlaví, společenského postavení, rasy, náboženského či politického vyznání mu šlo o to, aby se touha po zisku nestala pro sport ovládajícím motivem. Dnešní smutnou realitu vidíme teď každý den v televizi. Sponzoři ovládají to, v čem sportovec půjde nejen na hřiště, ale i večer na procházku po vesničce, rozhodují, které sporty se na olympiádě objeví a které ne. Na druhou stranu se třeba na úkor kilometru s pevným startem v dráhové cyklistice na olympiádě objevily BMX díky CocaCole a McDonaldu. A to mi přijde akčnější podívaná. Taky musím sáhnout do svědomí sám sobě. Nejsem tu rozhodně z fandovství a na můj honorář se najdou koruny díky tomu, že rozhovory točím na pozadí odporného banneru posetého logy. Někdo to dělat musí.


Když vás bude cokoliv zajímat, neváhejte to napsat do komentáře. Určitě se to pokusím zjistit a odpovědět...